Farmy ano, půda ne

Investoři kupují menší farmy a trh se zemědělskými podniky zažívá boom. Investice do zemědělské půdy naopak stagnují.

Největší zemědělský obchod letošního roku se uskutečnil hned v lednu. Finanční skupina J&T tehdy dokončila převzetí společnosti Spearhead International a stala se druhým největším tuzemským zemědělským podnikem, který hospodaří na 32 tisících hektarech v Česku a dalších pěti tisících na Slovensku. „Pár nocí jsem kvůli tomu nespal, ale byla to velká příležitost, kterou jsme si nechtěli nechat ujít,“ říká o akvizici Jan Šimek, ředitel zemědělské společnosti JTZE ze skupiny J&T.

Skupina J&T a její partner Dušan Palcr je zatím posledním z rostoucí řady investorů, kteří se pustili do českého agrobyznysu. Už před zmíněným obchodem hospodařila na devíti tisících hektarech, ale její působení v zemědělství je relativně krátké – své první podniky v Soběticích a Chudenicích na Klatovsku získala J&T teprve před třemi lety.

Velcí hráči nakupují

Do zemědělství se pustili i další velcí investoři. Mezi prvními byl developerský magnát Radovan Vítek, který v roce 2014 za 1,2 miliardy korun koupil podnik Spojené farmy, který v severních Čechách sdružuje přes dvě desítky ekofarem. Později ještě přikoupil družstvo Avena, jež na Českolipsku hospodaří na 1 200 hektarech půdy. Do zemědělství investuje také Ivan Zach, který vlastní mimo jiné televizi Prima. Jeho firma Ges má farmy na Příbramsku a v jižních Čechách a loni získala farmu Zeos-L nedaleko jihočeské Žirovnice i prodejce zemědělské techniky, českobudějovický Agrozet. „Akvizicí upevňujeme své rostoucí postavení v zemědělském sektoru, v němž se naše společnost pohybuje od roku 2015,“ komentoval obchod Emil Buřič, jednatel firmy Agrogreen patřící do skupiny Ges.

Agrobyznys přitáhl i majitele energetické firmy Energo-Pro Jaromíra Tesaře. Ten spolu se zemědělským podnikatelem Liborem Švábem koupil několik podniků v Pardubickém kraji hospodařících na zhruba šesti tisících hektarech a na jejich zatím poslední akvizici farmy ZOS Jedlová upozornily v říjnu Hospodářské noviny. Mezi zemědělské podnikatele se v minulých letech zařadili i miliar­dáři Tomáš Chrenek, Karel Komárek a Richard Benýšek, kteří kupují farmy nebo samotnou zemědělskou půdu.

Velmi aktivní jsou pochopitelně i tradiční zemědělské podnikatelské skupiny v čele s holdingem Agrofert, který je se 141 tisíci hektary obhospodařované půdy zdaleka největším hráčem českého agrárního byznysu. Agrofert loni koupil farmu ZKS Agro Zahořany na Domažlicku i jednoho z největších pěstitelů chmele, firmu Hop Top. V nákupech chmelnic pokračoval i letos, když v červnu vstoupil do menší společnosti Tufa z Tuchoměřic. V listopadu pak Agrofert získal většinový po­díl v zemědělském podniku Ciz-Agro, která na Jindřichohradecku hospodaří na 2 400 hektarech. „Agrofert dlouhodobě sleduje akviziční příležitosti v sektoru zemědělství v regionu střední Evropy. Společnost Ciz-Agro vhodně zapadla do naší podnikatelské strategie,“ říká mluvčí holdingu Pavel Heřmanský.

Agrofert podle něj trh dále sleduje, konkrétní záměry ale Heřmanský komentovat nechce. I on nicméně potvrzuje zvýšený zájem některých majitelů o prodej jejich podniků. „Tyto prodeje jsou vyvolány zejména nejasnou zemědělskou politikou současné vlády. Mnoho majitelů farem upřednostňuje při prodeji strategické partnery, aby se vyhnuli spekulantům těžících z nesprávně stanovené zemědělské politiky,“ tvrdí Heřmanský a dodává: „My se považujeme za strategického investora, který má zájem o další rozvoj společností, které koupí, a má na to i dostatečnou finanční sílu. Naší výhodou je i to, že působíme v oboru tři desetiletí a pro prodávajícího jsme zárukou dalšího fungování podniku. To velmi ocení například majitelé, kteří prodávají z důvodu nástupnictví.“

Ziskovost versus nižší dotace

Investory láká především dlouhodobá ziskovost zemědělství, která loni dosáhla rekordní sumy 27,9 miliardy korun. „Po vstupu do Evropské unie je zemědělství trvale ziskové. Zemědělci mají lepší a horší roky, ale i kdyby se vrátili do období před čtyřmi nebo pěti lety, jejich podniky budou pořád dosahovat relativně slušného zisku,“ říká Jaroslav Urban z firmy farmy.cz, jež sleduje trh se zemědělskými podniky i půdou.

Loňský zisk výrazně ovlivnila válka na Ukrajině, která zvedla ceny hnojiv i potravin. Zatímco zemědělci v loňské sezoně používali hnojiva nakoupená ještě za předválečné ceny, svou produkci prodávali už za vysoké ceny ovlivněné válkou. Letos se v bilancích zemědělských podniků projeví opačný trend: vysoké náklady na hnojiva, pohonné hmoty a další položky a relativně nižší ceny zemědělských komodit. „Očekávám, že se ziskovost za tyto roky více méně zprůměruje,“ podotýká Urban.

Dalším významným faktorem působícím na trh zemědělských podniků je změna ve struktuře dotací. Z 20 miliard celkových přímých plateb, které z evropských zdrojů dostávají zemědělci na každý hektar, půjde od letoška 23 procent na prvních 150 hektarů každého zemědělce. Podle propočtů ministerstva zemědělství, které má týdeník Euro k dispozici, získají farmy s výměrou do 100 hektarů o 1 954 korun na každý hektar více než dosud a podniky hospodařící na 100 až 500 hektarech v průměru o 1 135 korun na hektar více. Farmy s více než dvěma tisíci hektary naopak dostanou na každý hektar o 791 korun méně, což u těch největších může znamenat roční výpadek desítek milionů korun.

Méně však dostanou i některé farmy hospodařící na rozloze mezi jedním a dvěma tisíci hektary. Jde často o nástupce jednotných zemědělských družstev, která z celkového počtu všech zemědělských podniků tvoří pouhé 1,39 pro­cen­ta, ale hospodaří na téměř čtvrtině veškeré zemědělské půdy. Podle nové sazby redistributivní platby se jim platba za každý hektar sníží o 747 korun, v případě horní hranice dvoutisícihektarové výměry tedy o téměř 1,5 milionu. Podle Jana Šimka z JTZE kvůli tomu majitelé takových farem uvažují o prodeji. „U těchto malých firem vidíme obrovskou nervozitu, jejich majitelé je prodávají a skupují je velké firmy,“ řekl Šimek týdeníku Euro.

Zástupci rodinných farem si ale ne­myslí, že by změny v dotacích měly na farmy zmíněné velikosti tak výrazný dopad. „Je pravda, že řada takových podniků je na prodej,“ konstatuje předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek. „Hlavním důvodem ale nejsou dotace, nýbrž generační výměna. V těchto letech odcházejí předsedové a zástupci velkých zemědělských družstev a akciovek a nemají prakticky náhradu,“ podotýká.

Podobně vidí akviziční trh i Jaroslav Urban z FARMY.CZ. „Změna v dotacích může negativněji dopadnout na farmy o velikosti kolem tisíce hektarů než na ty největší, protože ty menší nemohou dosáhnout úspor z rozsahu jako ty velké,“ říká. „Nemyslím si ale, že by kvůli tomu prodával své podniky velký počet majitelů. I farmy této velikosti budou patrně pořád ziskové,“ dodává. Zdroj týdeníku Euro blízký ministerstvu zemědělství, který si nepřál být jmenován, zase tvrdí, že spíše než počet farem na prodej roste zájem velkých skupin o jejich koupi. „Máme signály, že kolem těchto podniků krouží finanční kapitál a jejich majitelé z toho mají obavy. Je to logické, protože půda garantuje zisk,“ říká.

Trh s půdou stagnuje

Na rozdíl od akvizičního trhu zemědělských podniků je trh se samotnou zemědělskou půdou v útlumu. Podle údajů Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) se rozloha půdy, jež v daném roce změnila majitele, za posledních deset let snížila ze zhruba 100 tisíc hektarů na loňských 60 tisíc. „Vlastníci jsou mnoho let pod tlakem různých překupníků, kteří jim neustále nabízejí odkup půdy, takže trh je hodně přebraný,“ říká Urban z FARMY.CZ. Velké výměry jsou podle něj na prodej málokdy, spíše se obchoduje s menšími plochami, které typicky prodávají někdejší restituenti.

„Druhá věc jsou obchody s půdou v rámci akvizic zemědělských podniků, které vlastní půdu, tam ty výměry bývají větší,“ popisuje. Vlastnictví zemědělské půdy v Česku je stále velmi roztříštěné. Drobných majitelů přitom stále ubývá, podle údajů Svazu vlastníků půdy z roku 2020 vlastnily fyzické osoby 2,98 milionu hektarů, zatímco právnické osoby jen 913 tisíc hektarů. Velké agropodniky mají většinu půdy v nájmu; například Agrofert vlastní podle slov Andreje Babiše pouze 20 tisíc hektarů z celkových 141 tisíc, na kterých hospodaří.

Výnos ze zemědělské půdy je pro vlastníka, který na ní sám nehospodaří, relativně malý. Výše takzvaného pachtovného se podle ÚZEI pohybuje mezi 2 600 až 4 000 korunami za hektar, což při současných cenách půdy znamená výnos mezi jedním a dvěma procenty. „Je to velmi konzervativní investice, ale zase s tím nemáte tolik starostí jako třeba s investičním bytem,“ říká investor Vladimír Brůna. „Abyste dobře nakoupil, musíte být insider a rozumět zemědělství. Vždycky záleží na umístění pozemku, příjezdových cestách i na tom, kdo a jak hospodaří v okolí,“ popisuje.

Lákadlem pro investory do půdy je její rostoucí cena, která se za posledních pět let zdvojnásobila a loni v průměru přesáhla 330 tisíc korun za hektar. „Tím, že její množství je omezené a ubývá, se půda jako investice liší od většiny jiných tříd investic a je skvělá pro diverzifikaci investičního portfolia,“ míní ředitel Českého fondu půdy Marek Smýkal, který spravuje investice klientů do zemědělské půdy v hodnotě 2,2 miliardy korun s ročním zhodnocením přes osm procent. I on ale potvrzuje, že trh s půdou v podstatě stagnuje. „Většina majitelů polí se nechce o prodeji půdy vůbec bavit, nemají potřebu prodávat, protože nemají potřebu pořídit si místo půdy něco jiného,“ dodává Smýkal.

Zdroj: EURO, 1.12.2023 (odkaz na zdroj zde)